Reviews and Comments

Shrnutí 10 let prezidentování Miloše Zemana s důrazem na některé jeho komentáře a bonmoty. Teď, když už je Zeman ztracen v propadlišti dějin, mohou některé kauzy působit úsměvně. Jenže Miloš Zeman, to znamená buran. Bratříčkování. Odpor k novinářům. Vyzdvihování autoritářského Ruska a Číny. Ignorování ústavních zvyklostí. Rozdělování společnosti. Šíření nenávisti. 10 let jsme tu měli prezidenta, který nedosáhl ničeho. Po přečtení tohoto koncentrátu Zemanova prezidentského životopisu jsem o to víc rád za Petra Pavla. To je oproti Zemanovi úplný balzám na duši i se všemi chybami, které má. "Teď jsem naštval tolik lidí, bože, to mám radost. Já vždycky, když naštvu lidi, tak se zaraduju"

Shrnutí 10 let prezidentování Miloše Zemana s důrazem na některé jeho komentáře a bonmoty. Teď, když už je Zeman ztracen v propadlišti dějin, mohou některé kauzy působit úsměvně. Jenže Miloš Zeman, to znamená buran. Bratříčkování. Odpor k novinářům. Vyzdvihování autoritářského Ruska a Číny. Ignorování ústavních zvyklostí. Rozdělování společnosti. Šíření nenávisti. 10 let jsme tu měli prezidenta, který nedosáhl ničeho. Po přečtení tohoto koncentrátu Zemanova prezidentského životopisu jsem o to víc rád za Petra Pavla. To je oproti Zemanovi úplný balzám na duši i se všemi chybami, které má. "Teď jsem naštval tolik lidí, bože, to mám radost. Já vždycky, když naštvu lidi, tak se zaraduju"

Román od Kateřiny Tučkové se nese v podobném duchu jako její předchozí významná díla (Vyhnání Gerty Snirch i Žítkovské bohyně): příběh hlavní hrdinky je střídán střípky z archivů a starých deníků. Vše postaveno na skutečných historických událostech. Přesně toto na jejích románech miluji (už jen proto, že sám občas dělám to samé ohledně regionální historie) a ani tento mě nezklamal. Příběh se týká nekonečného boje řeholnic, které komunisté ve stovkách svezli na okraj země, do kláštera v Bílé Vodě, kde by postupem času vymřely a přestaly režimu škodit. Jenže duchovní síla těch sester byla téměř nezlomná, což komunisty pekelně štvalo. Opravdu doporučuji všem, kteří románovou formou chtějí poznat, jak vypadal život řadových sester po Akci Ř.

Román od Kateřiny Tučkové se nese v podobném duchu jako její předchozí významná díla (Vyhnání Gerty Snirch i Žítkovské bohyně): příběh hlavní hrdinky je střídán střípky z archivů a starých deníků. Vše postaveno na skutečných historických událostech. Přesně toto na jejích románech miluji (už jen proto, že sám občas dělám to samé ohledně regionální historie) a ani tento mě nezklamal. Příběh se týká nekonečného boje řeholnic, které komunisté ve stovkách svezli na okraj země, do kláštera v Bílé Vodě, kde by postupem času vymřely a přestaly režimu škodit. Jenže duchovní síla těch sester byla téměř nezlomná, což komunisty pekelně štvalo. Opravdu doporučuji všem, kteří románovou formou chtějí poznat, jak vypadal život řadových sester po Akci Ř.

Cestopis o trojici dobrodruhů, kteří se vydali přes Afriku balónem. Kniha je plná odkazů na skutečné cestovatele a objevitele Afriky, a technické detaily Verneova balónu, výpočty vah a spotřebovaného vodíku, to všechno působí originálně i v dnešní době. Pro mě to bylo zajímavé nahlédnutí do časů, kdy bylo možné v knihách přirovnávat černochy k opicím a střílení slonů a tygrů jen tak pro zábavu byla norma, která nikoho nepohoršovala. Prostě rok 1863.

Kniha, která nastartovala kariéru Julese Verna. Cestopis o trojici dobrodruhů, kteří se vydali přes Afriku balónem. Kniha je plná odkazů na skutečné cestovatele a objevitele Afriky, a technické detaily Verneova balónu, výpočty vah a spotřebovaného vodíku, to všechno působí originálně i v dnešní době. Pro mě to bylo zajímavé nahlédnutí do časů, kdy bylo možné v knihách přirovnávat černochy k opicím a střílení slonů a tygrů jen tak pro zábavu byla norma, která nikoho nepohoršovala. Prostě rok 1863.