Sanderson sice ve svých knihách experimentuje hodně, ale tenhle přírůstek do jeho "Cosmeer" byl opravdu úplně jiný, než ty ostatní. Mnohem klidnější a hravější.

Zvlášť první část mi přišla geniálně vypointovaná. Nějaký vtípek či slovní hříčka téměř v každé větě a někdy stupňovaná až do extrémů. Tuhle část bych nejvíc připodobnil k "The Slow Regard of Silent Things" od Patricka Rothfusse, ale další části se začali pomalinku ale jistě přesouvat do akčnější roviny a byli trošku Sandersonovatější.

Tress u mě obsadila knížku nejvíce hlighlitovaných hlášek, což není tak těžké, protože si zvýrazňuji hodně málo, ale tady toho prostě bylo tolik, co bych chtěl někdy hláškovat, až jsem to nakonec vzdal, protože bych musel vybarvit půlku knížky :)