User Profile

Jako musím říct, že tohle asi nebyl nejlepší nápad číst v angličtině. Teda alespoň předpokládám, že rodilí mluvčí dokážou alespoň o chlup lépe rozumět předlouhým "staroanglickým" statím.

Chtělo by se říct, že jsem se alespoň dozvěděl, co je to Prithee a ještě jedno zajímavý slovo, ale už jsem to zase zapomněl.

Zatím se dost bojím, že to bude první kniha, kterou odložím ne proto, že je tak špatná, ale že ji prostě nezvládnu :)

Sanderson sice ve svých knihách experimentuje hodně, ale tenhle přírůstek do jeho "Cosmeer" byl opravdu úplně jiný, než ty ostatní. Mnohem klidnější a hravější.

Zvlášť první část mi přišla geniálně vypointovaná. Nějaký vtípek či slovní hříčka téměř v každé větě a někdy stupňovaná až do extrémů. Tuhle část bych nejvíc připodobnil k "The Slow Regard of Silent Things" od Patricka Rothfusse, ale další části se začali pomalinku ale jistě přesouvat do akčnější roviny a byli trošku Sandersonovatější.

Tress u mě obsadila knížku nejvíce hlighlitovaných hlášek, což není tak těžké, protože si zvýrazňuji hodně málo, ale tady toho prostě bylo tolik, co bych chtěl někdy hláškovat, až jsem to nakonec vzdal, protože bych musel vybarvit půlku knížky :)

Tradičně se objevuje několik témat, která spojují téměř všechna jeho fantasy díla, opět ale s mírně odlišnými mechanismy.

Nevím proč jsem si myslel, že když se jedná o "single" knihu a ne sérii, bude to nějaký nedodělek. Mám prostě problém, že u Gemmella naprosto netuším, jak bych knihy seřadil dle toho, jak jsou dobré. Každá další, kterou čtu, je většinou ještě lepší než ta předchozí, ale spíš proto, že je prostě opět skvělá, opět nenutí, opět má spoustu morálních témat. A to u Dark Moon platí ještě více než u ostatních, protože zde jde opravdu o střet absolutního dobra s absolutním zlem, do kterého se motá takové normální průměrné lidské dobrozlo :) A mnohem více než v kterémkoliv jiném Gemmellově (fantasy) díle zde zjistíme, že ty absolutní věci možná tak absolutní nikdy nejsou.

Každopádně opět skvělé, opět nadčasové, až mě fascinuje, že někdo měl v hlavě tolik moudra v době, kdy já teda rozhodně neměl.